Představení autorů: Ladislav Renner

Fotograf Ladislav Renner pochází z Podkrkonoší, ale od svých 4 let žije v České Lípě. Později se v něm probudila nezměrná chuť cestovat nejen po Evropě. Protože vzpomínky se rády ztrácejí a blednou, tak si zakoupil svůj první fotoaparát - Nikon D70. Fotografování spolu s cestováním ho nadchlo. Brzy začal sklízet první plody, jako například vítězná umístění v prestižní soutěži NIKON 2010, 2012 a 2013  nebo celosvětové Metro Photo Global Challenge 2009. Pravidelně také vyhrává republikové soutěže O nejhezčí pohlednici ČR. Jeho fotografie používá také státní agentura CzechTourism k propagaci Česka doma i ve světě. 

Ladislave, jak jsi se dostal k fotografování?

K fotografování jsem se dostal zejména kvůli tomu, že mne na cestách moc neuspokojovala úroveň pohlednicové nabídky v infocentrech a po točení vidí na dovolených jsem chtěl zkusit zase něco nového. Jsem tedy čistě samouk, v začátcích mi hodně pomohl fotoserver fotoaparat.cz a photoextract.cz. Facebook, který je již delší dobu nejen pro fotografa zásadní, byl tehdy ještě v plenkách, Instagram neexistoval. Z dnešního pohledu jsem tedy coby fotograf vlastně zažil ještě skoro pravěk.

Živíš se pouze fotografováním nebo je to jen tvůj koníček?

Focením se již delší dobu živím a je to zároveň i jeden z mých koníčků, za což jsem neskutečně vděčný. Vím totiž sám až moc dobře, co znamená dlouholetá nenaplňující jednotvárná práce ve fabrice.

Jak často chodíš fotit?

V období kvetoucího jara a barevného podzimu fotím prakticky vždy, když jsou alespoň trochu zajímavé podmínky. V zimě je pro mne vzácností sníh, takže jakmile napadne, vyrážím do terénu. Jinak hodně s rodinkou cestuji, takže příležitostí k focení je plno. 

A co nejraději fotografuješ?

Obecně mám nejraději symbiózu lidské tvořivosti s krajinou, kouzlo této vděčné kombinace však bohužel pochází spíše již jen z minulosti, kdy byli lidé s přírodou mnohem více spjatí, nebylo tolik průmyslu, aut apod. Jinými slovy tedy nejraději fotím architekturu a krajinu.

Ladislave a čím se inspiruješ?

Zmíněná krajina a architektura je pro mne dostatečně inspirující. V každém žánru je spousta skvělých fotografů a to i v Česku, natož v celosvětovém měřítku. Vyloženě ale nějaké vzory nemám - doby, kdy jsem se například účastnil různých soutěží, jsou za mnou. Nemám už tu potřebu, nic moc mi to nedává. Nicméně zejména pro začínající fotografy mohou být soutěže velkou motivací, ale z delšího zpětného pohledu to není asi něco zásadního. Pokud nevyhráváte opravdu první ligu v těch nejprestižnějších kláních, tak občasný úspěch v bezpočtu různých soutěží nebude mít na vaši kariéru profesionálního fotografa nejspíš žádný praktický vliv nebo jen zanedbatelný. Na tu mají zásadní vliv reference a samozřejmě i to, jak vaše portfolio osloví potenciálního klienta.   

Máš nějaká svá oblíbená místa pro fotografování?

Těch je nepřeberně, a to i v naší poměrně malé vlasti. Mojí srdcovkou je např. Českolipsko a Lužické hory, další naprosto unikátní krajinou je třeba CHKO Broumovsko. Mimo ČR, ale nedaleko mého bydliště, mne velmi dlouho fascinovalo např. Saské Švýcarsko. Velice rád mám Slovensko a ze sousedních zemí za úžasné z mnoha důvodů pokládám zejména Rakousko. Země, která ve mne ale zatím zanechala asi největší dojem, je Itálie - zejména starobylá horská městečka, která vás přenesou o stovky let do minulosti.    

Máš nějakou vtipnou příhodu, která se ti stala během práce?

Každý, kdo cestuje, tak má jistě spoustu zajímavých zážitků. Vzhledem k tomu, že jsem několik let řešil ubytování na svých cestách formou přespávání jen ve spacáku, tzv. na divoko a to i ve městech, nebo i takových místech jako hřbitovy, tak nebyla nouze o probuzení skupinkou divočáků (zejména při vandru v Itálii), bezpečnostní službou (to když jsem spal ve vestibulu banky), policisty atd. Ale vždy vše dopadlo dobře. Dnes bych si to už asi v některých městech nelajznul, ta bezpečnost se o dost zhoršila.  

Docela výraznou vzpomínku ve mne zanechalo fotografování Karlštejna, na které jsem vzal svou manželku - měla to být její první spacáková premiéra, která dopadla trošku jinak, než si představovala, vlastně to překonalo i mé představy. Začalo to slibně, spacáky jsme rozložili na louce s krásným výhledem na nasvícený Karlštejn. Co čert nechtěl, záhy se přihnala bouřková mračna, začalo se divoce blýskat a padat první kapky, takže jsem zavelel k ústupu. Bouřku jsme doufali přečkat dole v městečku v jedné restauraci, která měla ještě otevřeno. Strhla se ale taková průtrž, že se voda začala doslova valit zpod dveří přímo do restaurace, která tak musela zavřít. Naštěstí bouře brzy přestala a my si našli spaní v suchu pod zastřešeným vchodem do jakési herny. Jen co jsem usnuli, vzbudili nás halasní štamgasti z nedaleké hospody, kteří pochodovali jak zmatený husí zástup po skončení přenosu nějakého sportovního utkání doslova asi jen 2 m od nás. Jak mi pak přiznala manželka, byla tak vystrašená, že skoro celou noc nespala :). Ptáte se, jestli jsem ji pak někdy dostal ještě do spacáku? Ale jo, jen to chtělo kompenzaci ve formě nějakého toho pěkného šperku a pobytu v hotelu

Máš nějaký svůj oblíbený snímek?

Těch je dost, mění se to navíc v průběhu času. Někde jsem měl velké štěstí, někde je to vydřené, někde se mi povedl originální záběr, jaký na internetu nejspíš nenajdete. Těžko by se mi vybíralo jen pár nejoblíbenějších záběrů.

Ladislave, jaké máš plány do budoucna?

Cestovat a fotit, vést k tomu i své dvě malé dcerky. Jako fotograf jsem profesně dosáhnul toho, o čem se mi v začátcích ani nesnilo, takže mi bohatě stačí, když budu moci pokračovat v tom, co mne naplňuje, co stále dělám s láskou a nadšením a doufat, že to jednoho krásného dne nevyprchá.

Kde můžeme najít více z tvé tvorby?

Z nedostatku času zveřejňuji svou práci víceméně jen na svém Facebookovém profilu. Snažím se také každý rok vystavovat, ač je to finančně a časově náročné.

Další krásné fotografie od Ladislava můžete nalézt samozřejmě i na pohlednicích v našem sortimentu: