Představení autorů: Julian Rad

Julian Rad je rakouským profesionálním fotografem divokých zvířat, který pořizuje ty nejzajímavější snímky přírody už přes 6 let. Julian byl tak ochotný a poskytl nám rozhovor, ve kterém prozrazuje, v čem spočívá kouzlo jeho mistrovských snímků a proč se rozhodl zrovna pro fotografování drobných živočichů v přírodě.

Juliane, jak jsi se dostal k fotografování zvířat?

Bydlím poblíž Dunaje, kde lze nalézt mnoho různých zvířat a v jednom okamžiku svého života jsem je začal fotografovat. Zpočátku jsem se specializoval na makrofotografii hmyzu, ale jelikož hmyz není v zimě aktivní, začal jsem tedy v zimním období fotit zpěvné ptactvo teleobjektivem a nakonec jsem začal fotit i veverky, sysly a křečky.

Na jaká zvířata se nejraději zaměřuješ a proč?

Nejraději fotím drobné savce, zejména hlodavce jako jsou veverky, křečci a myši. Nejraději mám ale červené veverky. Já je prostě miluji!

Máš nějaké oblíbené místo, kam chodíš fotit?

Les, protože nabízí klid a také prostor, abych mohl být sám se zvířaty. My lidé žijeme ve svém vlastním světě, hektickém světě plném rozptýlení, většinou mimo divoká zvířata a často zapomínáme, že tuto krásnou planetu sdílíme se vzácnými zvířaty.

Jak s těmito zvířaty komunikuješ?

Dávám divokým zvířatům čas, aby si na mě zvykla. V určité chvíli se zbaví ostychu a přijmou mě do svého prostředí, protože si uvědomí, že ode mě žádné nebezpečí nehrozí, jedině tak lze vybudovat vztah. Zvířata by se měla cítit pohodlně, protože jen tak vznikají ty nejlepší snímky.

Jak těžké je takové snímky pořídit?

Nejtěžší je najít zvířata a jakmile je najdete, potřebujete hodně trpělivosti a času na studium jejich chování. Fotografování divokých zvířat vždy vyžaduje velkou dávku trpělivosti a času, protože nikdy nemůžeme předvídat, kdy se k vám zvíře přiblíží nebo zda vůbec bude tam, kde na něj zrovna čekáte. Strávil jsem nespočet hodin sezením ve své fotografické skrýši, abych vyfotil mnoho různých druhů divokých zvířat a jedna věc, kterou jsem se za ta léta naučil je: Buďte trpěliví a nehoňte zvířata, nechte je přijít k vám. Právě proto je fotografování přírody tak náročné, potřebujete empatii, znalost druhů, výdrž a špetku štěstí.

Kolik času ti zabere práce nad jedním snímkem a jak často chodíš do terénu?

Úpravy probíhají velmi rychle, ale samotné pořízení snímku může trvat hodiny, týdny nebo měsíce. Časově to závisí také na ročním období. Od jara do podzimu chodím fotografovat téměř každý den, naopak ne příliš často v zimě, kdy zvířata nejsou tak aktivní.

Co tě inspiruje při tvé práci?

Zřejmě zvířata sama, jejich chování, každé zvíře má svůj charakter a "jazyk", proto se snažím dát každému mému snímku vlastní charakter. Málokdo má příležitost být tak blízko zvířatům. Jako fotografa divoké zvěře mě od zvířat dělí často jen pár metrů, díky čemuž je pro mě fotografování tak jedinečné a výjimečné, dodává mi sílu a chci být proto schopen fotit ještě několik dalších let. 

Co je potřeba k fotografování takových snímků? Můžeš dát čtenářům nějaké rady?

Fotografování divoké zvěře je poměrně časově náročné, takže je určitě potřeba trpělivost, ale také kompozice snímku je poměrně důležitá, je to ten nejmocnější nástroj, jak přilákat diváky –⁠ existuje jen málo pravidel pro kompozici jako pravidlo třetin nebo zlatý řez, oboje používá mnoho fotografů k vytvoření oku lahodícího obrazu a k vytvoření zajímavé atmosféry. Během let si vypěstujete kreativní oko a bude pro vás snazší tvořit v různých situacích. Buďte také v úrovni očí zvířat. Pokud chcete vytvořit poutavou perspektivu, vždy se ujistěte, že se dostanete na stejnou úroveň jako zvíře, protože být v úrovni očí zvířat umožňuje divákovi dostat se do jeho fascinujícího světa.

Tady musím také ujasnit jednu věc: fotografování s drahými těly fotoaparátů a objektivy z vás automaticky neudělá skvělého fotografa! Jedinou funkcí vašeho fotoaparátu je zachytit okamžik a zachytit obraz, který máte ve své mysli. Dobré snímky nefotí fotoaparát, ale fotograf. Váš fotoaparát je pouze nástroj, který vám pomůže realizovat vaše nápady.

Máš nějakou kuriozitu/vtipnou příhodu, která se ti během práce přihodila?

Jednou večer když jsem ležel na louce, abych vyfotil křečka, ucítil jsem něco na noze, otočil jsem se a byl tam křeček, který mi vylezl na nohu a udělal si tam pohodlí, něco takového jsem ještě nezažil. Momenty jako je tento a možnost být tak blízko zvířatům jsou důvodem proč miluji to, co dělám.

Které druhy zvířat bys chtěl v budoucnu vyfotografovat a ještě se ti to nepodařilo?

Je tolik zvířat, která chci ještě fotit, ale jsou tu některá zvířata, která jsou na prvním místě mého "seznamu přání", jako je veverka severoamerická, která sbírá zásoby na zimu podobně jako křeček. A taky bych rád vyfotografoval plcha s jehož téměř akrobatickým lezením. Lasička myší, která je nejmenším predátorem na světě, by byla také opravdu skvělým fotografickým tématem.

Julianovi fotografie můžete nalézt i na pohlednicích v našem e-shopu nebo navštivte některou z jeho stránek a pokochejte se dechberoucími snímky:

www.radwildlife.com
www.instagram.com/…ife
www.facebook.com/…phy